26. července - odlet reprezentačního teamu do USA Dvacátého šestého července o půl deváté se na letišti v Ruzyni sešel reprezentační team k odletu do Spojených Států Amerických na Mistrovství světa v malorážkovém a vzduchovkovém benchrestu. I když jsme byli vybaveni hromadou informací, jak bude na letišti vypadat check-in se zbraněmi, přeci jen jsme se nemohli zbavit trochy nervozity, jak bude naše cestování probíhat na druhé straně oceánu po příletu do USA. První zádrhel se objevil již na letišti Ruzyně, když jsme odbavovali naše zavazadla. Podle informací od prodejce letenek jsme počítali s platbou za přepravu zbraní a střeliva v deklarované výši ale skutečnost byla poněkud jiná. A samozřejmě horší. Kdybychom dostali relevantní informace, poslali bychom zbraně napořed a ušetřili bychom hromadu peněz. Další vychutnání pak bylo s vlastním odbavením zbraní. Evidentně z toho byli na check-inu poněkud zmatení a tak jsme měli cas tak akorát i když jsme na letišti byli dvě a půl hodiny před odletem. Nakonec se ukázalo, že času je dost protože odlet byl opožděn o něco více než hodinu. Po deseti hodinách výživného letu s jednou mističkou teplého jídla a jednou malou bagetkou jsme přistáli v Altantě a nastalo to, čeho jsme se obávali nejvíce. Imigrační kontrola, celní kontrola a další kontrola zbraní. Na imigračním to šlo jako po másle, pro Honzu Durďáka, který anglicky nerozumí si zavolali i tlumočníka do češtiny -:) To jsme ale netušili, co nás ještě čeká. Po této kontrole jsme došli na další k místu, kde jsme měli předat zavazadla k naložení na další let a tam bylo opět kontrolní stanoviště kterým musely naše zbraně a střelivo projít. Úředníci tmavé pleti byli rázem popkem světa a opět si nechali otevřít kufry se zbraněmi a my jsme museli odejít. Kontrola tak probíhala bez naší přítomnosti a tak vůbec nevíme, co se tam dělo. Ostatní zavazadla nás nechali dát do běžné přepravy a to i včetně kufříků se střelivem. A to i přes to, že jsme je upozornili, že v daných zavazadlech je munice. Následně jsme šli přes osobní kontrolu a kontrolu příručních zavazadel. Za touto kontrolou už na nás opět čekal onen úředník a dva z nás odvedl zpátky k místu, kde jsme předávali zbraně. Tam si nechal otevřít kufry se stojany a opět nás odkázal abychom šli znovu přes osobní prohlídku. Kufry prohrabali opravdu důkladně a věci, které v nich byli ani neposkládali tak jak původně byly ale jak se jim to tam vešlo, tak to tam nacpali. Po příletu na cílové letiště jsme pak zjistili, že u kufříků s municí vypáčili zámky, jedna z krabiček s náboji vypadala jako by přes ní přejel letištní vozík a u jednoho zavazadla byl ustřižený visací zámek nutný pro bezpečnou přepravu nebezpečných věcí. Prostě pohádka. Na cílovém letišti jsme si pronajali dvě auta a kolem jedenácté večer místního jsme dorazili na hotel.
|